Školka v přírodě aneb první velké odloučení

7. června 2016 v 22:19 | Jana "Inspiromatka" |  RADOSTI ŽIVOTA
Tak už došlo i na naši rodinu. První dlouhé odloučení naší pětileté ratolesti od rodičů. Tedy samozřejmě pominu-li tu a tam týden na prázdninách u babiček. Ale taková "školka v přírodě" s více méně cizími lidmi, to je úplně něco jiného. Je to akce, která se netýká jen dětí, ale rázně zasáhne i do života nás rodičů.
Dlouho to vypadalo, že se nám celá akce vyhne, protože Michalka dlouho nikam jet nechtěla, protože by se jí údajně "strašně stýskalo po mamince". Roztomilé, že?! Zásadní zlom nastal ve chvíli, kdy se dozvěděla, že tam bude i výřivka. To absolutně mění situaci - chce jet! Takže milé kamarádky, maminka se dostala na žebříčku popularity až pod nějakou výřivku. Paráda…



BOJOVÉ PŘÍPRAVY

Když se nám podařilo zapsat v poslední chvíli na poslední volné místo na seznamu zájemců o pobyt ve školce v přírodě, nastala doba psychických i materiálních příprav. Průběžně dceru uklidňovat, že na ni budeme myslet, když bude pryč, a že ji máme pořád moc rádi a těšíme se, jak si to užije. Motivovat ji, že ji tam čeká spousta zajímavých věcí, aby si to nerozmyslela… a hlavně ji udržet do dne odjezdu zdravou, aby ji z akce nevyloučili. To jsme naštěstí zvládli.

A když nadešel čas, nastala chvíle balení. Míša vyfasovala maminčin oblíbený kufr (doby slastných dovolených u moře jsou v trapu, tak ať se kufřík vyvětrá aspoň v tuzemsku). Naštěstí jsme dostali ze školky slušnou nápovědu, čili seznam věcí "co sebou". Lítala jsem po bytě a sháněla jednotlivé věci, dcera seděla u kufru a schvalovala, zda jsem vybrala správná trička, šaty, kraťasy, holinky… Když jsme byly v půlce, potřebovala jsem pauzu a balení jsme přerušili a šly jsme si dát svačinu.
Jenže Daník zmizel. Po chvíli hledání jsem ho našla u kufru, jak lomcuje se zipem a zapíná kufr. Pak ho odtáhl na chodbu a řval: "Míšo, sbalil jsem ti kufr!"
"Ale Daníku, Míša ještě dneska nejede… jede až zítra."
"A proč nemůže jet už dneska?!", odvětil zamračeně syn a odešel naštvaně do pokojíčku.
Jooo pravá sourozenecká láska…

Pravá zkouška kreativity nastala ve chvíli zpracování pohledů. V pokynech totiž bylo, že máme dětem předem napsat 4 pohledy a paní učitelky je budou dětem každý den rozdávat, aby měly děti radost, že na ně rodiče myslí. Byla to tajná akce, aby Míša nevěděla, že se něco chystá. Takže jsem se schovala na záchod a snažila se ze sebe dostat… nějakou kloudnou myšlenku (nemyslete hned na nejhorší). Povedlo se. Tatínek to namátkou zkontroloval a prohlásil, že si není jistý, jestli paní učitelky nepodrobí text cenzuře a neseškrtají. Pokud vás zajímá celé znění, ofocené texty přikládám pod článek

ŠKOLKA V PŘÍRODĚ - DEN D

Tak nastala chvíle odjezdu. Autobus měl odjíždět kolem deváté, takže Michalka vstala pro jistotu už v pět, aby něco neprošvihla. Vše proběhlo v klidu. Vystrkali jsme vzpírajícího se Daníka do jeho třídy ve školce. Byl rozzuřený, že on "do přírody" jet nemůže a že prý už nikdy nikam nepojede. Ano, v trucování je mistr.

Míša drapla svůj kufr, batůžek plný hraček a táhla ho zkušeně na místo srazu. "Gábinkooooo…" ječela a vrhly se s kamarádkou ze třídy do náruče, jako by se neviděly rok. Jsem ráda, že tam budou holky spolu a nebudou mít tím pádem moc času na truchlení.

Nebudu to protahovat - děti nahopsaly do autobusu. Já si nasadila sluneční brýle, abych nebudila pohoršení, že se trapně dojímám nad odjezdem mého zlatíčka… a jakmile jeden z tatínků za potutelných úsměvů všech rodičů odparkoval auto, kterým zablokoval autobus, mohlo se jet.
A je to. Dítě v trapu. Na 5 dnů. Kupodivu nenastala žádná úleva, jen nervozita, jak to dcera zvládne a malý doušek pocitu opuštěnosti. No, jednou z hnízda vyletět musí…

POHLED - DEN 1.



POHLED - DEN 2.



POHLED - DEN 3.

POHLED - DEN 4.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama