Třešňobraní aneb zpověď maniaka

5. června 2016 v 16:31 | Jana "Inspiromatka" |  RADOSTI ŽIVOTA
Nastalo nejkrásnější období celého roku! Teda aspoň pro mě. Začaly totiž zrát jahody a hlavně - třešně. Jsem třešňomaniak a jsem na to hrdá. Jaká to radost, že můj syn tento sklon zdědil po mě. Konečně mám v rodině spřízněnou duši, protože doteď se na mě v tuto roční dobu všichni koukali se shovívavým úsměvem jako na retarda. Nejsem zrovna proslulá projevováním emocí, ale jak dozrají třešně, rozzáří se mi jiskra v oku a vášnivě zírám na každý třešňový strom.
Teď ta doba nastala - co vám budu povídat. Vrcholný moment nastal tento víkend. Jeli jsme na Moravu k rodičům na "třešňobraní". Sice tím riskuju, že nestihnu dceru sbalit na pondělní odjezd na první školku v přírodě, ale ať...


Jó třešně zrály, sladký třešně zrály...

Slintám blahem a trávící trakt prochází každoroční zatěžkávací zkouškou. Prostě sedím na stromě nebo střeše garáže pod ním a procházím fázemi:
1. hltám plnými hrstmi na co dosáhnu,
2. no, teď už si můžu vybírat ty lepší,
3. praskám ve švech, ale pořád jsou na stromě třešně, které jsou tak dokonalé, že je nemůžu neutrhnout,
4. nemůžu už ani dýchat, ale představa, že slezu a namísto mě tam vletí na svačinu špačci, je tak nesnesitelná, že se snažím vrátit silou vůle do fáze 3.
5. rodina mě sundává ze střechy garáže násilím - prý mě budou ještě v budoucnu potřebovat.

Přesně takto proběhl první den víkendu. A jelikož vím, jaké blaho přináší baštění třešní přímo ze stromu, jsem z celé rodiny jediná, kdo je ochoten nechat děti vylézt po žebříku za mnou na střechu. Babička s tatínkem dole na zemi hrůzou hýkají a já spoléhám na to, že děti se nechtějí zabít skokem ze střechy garáže, ale chtějí si s mamkou užít tu fantastickou událost. A měla jsem pravdu - přežili jsme všichni.

Druhý den prarodiče usoudili, že psychicky další výškové dobrodržství vnoučat neunesou, takže se dohodli, že strom potřebuje omladit důkladným prořezem větví. Děda prostě ořezal vybrané větve plné třešní a my jsme čekali na zemi, kde jsme je chytali a pilně obírali. Popravdě, už to taková zábava nebyla. Žádný adrenalin, žádná provokace...
Nicméně jsem se rozhodli šířit třešňové blaho a nabrali 3 plné bedýnky a vyrazili zpět do Prahy. Hodláme totiž uspořádat velkou večerní třešňovou párty před naším panelákem.

PS: Ve chvíli, kdy to píšu, chybí do akce asi 2 hodiny. SMS pozvánky rozeslány sousedkám, tak jsem zvědavá, kolik spřízněných duší dorazí. Chvíli čekání trávím odpeckováváním třešní, které půjdou do mrazáku. a to je docela opruz.

A jak si toto období užíváte vy?





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama