RADOSTI ŽIVOTA

Jak matky prožívají první lásky dětí

15. května 2017 v 12:57 | Jana "Inspiromatka"
Kolikrát jsem slyšela vyprávět o dětských láskách. Já si na žádnou svou lásku ze školky či útlého mládí nepamatuju. A když vidím, jak se obvykle ve školce děti k sobě chovají, takže mi to přišlo vždycky zvláštní. Zdá se, že moje Michalka bude své dětství prožívat jinak a já jako máma si to budu prožívat poprvé díky ní.
Je jí šest let a kluci po ní začínají jít jako "vosy po medu". Což o to, nedivím se jim. Je obvykle veselá, kamarádská a s každým se hned má chuť seznámit. Jenže já jsem "malinko zaujatá" máma. Každopádně sleduju její první malé lásky a hřeje mě to u srdce. A jak dnes mladí muži dávají najevo svou náklonost k malým princeznám?

Halloween – slavit či neslavit?

29. října 2016 v 14:36 | Jana "Inspiromatka"
Poslední den respektive večer v říjnu se ve světě slaví svátek nazvaný Halloween. U nás se slaví jen minimálně a naši rodiče si v ten den připomínají spíše Svátek zesnulých. Osobně bych se tímto svátkem vůbec nezabývala. Ovšem vzhledem k tomu, že se v médiích (kterým se nelze vyhnout) zmínky o Halloweenu vyskytují a děti se ptají stále častěji, jestli budeme taky slavit, se k tomu musím nějak postavit. Oni totiž milují oslavy a párty všeho druhu, tak nemám to srdce je odpálit stylem "je to nesmysl, tohle slavit nebudeme".

Motivace dětí aneb hvězdičky jako pochvala?

23. října 2016 v 17:05 | Jana "Inspiromatka"
Jsou chvíle, kdy si některé mámy zoufají, že jsou doma na všechno samy, že nikdo nepomáhá a nedělá co má. Nedávno jsem už byla taky zoufalá, jak dětem musím pořád připomínat, co mají dělat a oni všechno ignorují. Vysvětlování a promlouvání do duše fungovalo tak 5 minut, přísnost taky. Hledala jsem proto řešení, jak se domluvit na plnění povinností.
V jedné osvícené chvilce mi dcera řekla, zda jí dám jedničku s hvězdičkou za to, že mi pochválila večeři a pěkně po sobě uklidila. Řekla jsem, že bych jí dala i dvě... a nápad byl tu. Děti budou sbírat body za odměnu. Míša nadšeně souhlasila a hned mě přinutila vytvořit tabulku. Jak to teď u nás funguje?

Jeden z nejhezčích západů slunce…

31. července 2016 v 21:15 | Jana "Inspiromatka"
Jsou chvíle, kdy vám leze doma všechno na nervy, a vy vybuchujete kvůli každé maličkosti. Proč? Třeba proto, že ten den už po desáté vracíte krabici s mlékem do lednice, neboť všichni z rodiny ji dokážou pouze vyndat z ledničky, ale už ne vrátit. Protože celý den jen chodíte po bytě a sbíráte hračky, které se válejí po zemi po celém bytě a všichni po nich šlapou, pouze vy jediná se sehnete a zvednete je. Protože musíte do nekonečna sbírat partnerovy ponožky a trika válející se na židlích, na zemi v nejrůznějších koutech, a ony ne a ne se samy odplížit do toho zatraceného koše na prádlo. Protože na vás pořád někdo haleká "mám žízeň", "co bude k jídlu", "já chci nanuka"… a vám už se před půl hodinou chtělo fakt nutně na záchod. Chvíle, kdy máte chuť prásknout dveřmi a tiše mizet v západu slunce…

Poděkování pro učitelky aneb než začnou prázdniny

30. června 2016 v 10:38 | Jana "Inspiromatka"
Není nad to, když na něco díky shonu během všedních dnů zapomenete, a musíte to řešit za minutu dvanáct. A článek píšete až 5 minut po 12... ale i tak to stojí za zamyšlení. Jde o to, že dnes končí školní rok a začínají prázdniny. Tedy pro děti. Poslední den školního (a v našem případě školkového) roku je plný napětí a emocí. A protože řešíme hlavně děti, není divu, že málem zapomeneme na ty, kdo se o naše děti po většinu roku staraly - paní učitelky či učitele.
A já málem zapomněla. I když jsem si několik dnů říkala, že jim jako poděkování musíme něco připravit, pořád jsem před sebou hrnula jiné úkoly, které "hořely" více. Takže byl večer den před koncem školkového roku a …nikde nic. Bylo mi trapně.

Školka v přírodě aneb první velké odloučení

7. června 2016 v 22:19 | Jana "Inspiromatka"
Tak už došlo i na naši rodinu. První dlouhé odloučení naší pětileté ratolesti od rodičů. Tedy samozřejmě pominu-li tu a tam týden na prázdninách u babiček. Ale taková "školka v přírodě" s více méně cizími lidmi, to je úplně něco jiného. Je to akce, která se netýká jen dětí, ale rázně zasáhne i do života nás rodičů.
Dlouho to vypadalo, že se nám celá akce vyhne, protože Michalka dlouho nikam jet nechtěla, protože by se jí údajně "strašně stýskalo po mamince". Roztomilé, že?! Zásadní zlom nastal ve chvíli, kdy se dozvěděla, že tam bude i výřivka. To absolutně mění situaci - chce jet! Takže milé kamarádky, maminka se dostala na žebříčku popularity až pod nějakou výřivku. Paráda…

Třešňobraní aneb zpověď maniaka

5. června 2016 v 16:31 | Jana "Inspiromatka"
Nastalo nejkrásnější období celého roku! Teda aspoň pro mě. Začaly totiž zrát jahody a hlavně - třešně. Jsem třešňomaniak a jsem na to hrdá. Jaká to radost, že můj syn tento sklon zdědil po mě. Konečně mám v rodině spřízněnou duši, protože doteď se na mě v tuto roční dobu všichni koukali se shovívavým úsměvem jako na retarda. Nejsem zrovna proslulá projevováním emocí, ale jak dozrají třešně, rozzáří se mi jiskra v oku a vášnivě zírám na každý třešňový strom.
Teď ta doba nastala - co vám budu povídat. Vrcholný moment nastal tento víkend. Jeli jsme na Moravu k rodičům na "třešňobraní". Sice tím riskuju, že nestihnu dceru sbalit na pondělní odjezd na první školku v přírodě, ale ať...

5 životních změn, které mi způsobilo mateřství

17. května 2016 v 20:54 | Jana "Inspiromatka"
Fakt, že děti navždy změní náš život, je obecně znám. Ale k jakým dlouhodobým změnám konkrétně dojde, to už nikdo neříká. Vůbec nemám na mysli změny související s těhotenstvím, porodem a následnou péčí o miminka. Všimla jsem si spíš změn, které se udály s mou vlastní osobností a přetrvávají, ikdyž děti už trochu povyrostly. Nikdo mě před nimi nevaroval a popravdě - ikdyby varoval, nevěřila bych.
Každá jsme to měly nastavené trochu jinak. Někdo má už od mládí jasno v tom, že jeho život se naplní, až přijdou děti a vždy po kompletní rodině toužil. Někdo děti vlastně nechtěl, ale okolnosti způsobily, že je najednou má. A pak je skupina, kam jsem patřila já: dříve jsem moc nechtěla, později jsem si říkala "a proč vlastně ne, když to osud bude chtít...".

Už vás navštívila Zubničková víla?

26. dubna 2016 v 13:18 | Jana "Inspiromatka"
Už jste slyšeli o Zubničkové víle? No z našeho dětství nejspíš ne, ale moje děti o ní už nějakou tu animovanou pohádku v televizi viděli. Je to malá kouzelná bytost, která sbírá od malých dětí jejich první vypadlý zoubek a za to jim nechává pod polštářem kouzelnou minci, která jim může splnit nějaké malé přání. Prostě víla Zubnička.

Nás tato víla navštívila zrovna dnes v noci. Míše je 5 let a cca 1 měsíc a začaly se jí kývat první mléčné zoubky. Dokonce hned 2 najednou - dolní jedničky. Celkem brzy, ale prý je to v normě. Před týdnem na kontrole u zubařky už si jeden z nich paní doktorka chtěla nechat, ale přemluvili jsme ji, protože se děti následující den ve školce fotili. Prostě aby měla ještě jednu hezkou fotku se všemi mléčnými zoubky.

Jak jsem se nezbláznila díky omalovánkám

14. dubna 2016 v 10:41 | Jana "Inspiromatka"
Tak co teď?! OK, honem prádlo do pračky... jau, zase to pitomý Lego... "mamí, já chci napít"... "tak si napusť vodu, máš přece ruce"... takže to prádlo... "Dáňo, proč máš v kapse ty šutry?!"... "to je dárek pro tebe"... "aha, díky Zlato"... fajn, prohledáme kapsy... "mamí, já mám hlad"... "vždyť jsi jedla před půl hodinou?!"... co jsem to chtěla?! a jo, prát to prádlo"... "buéééééé!!! mamí, ona mě bouchla"... "ach jo, přestaňte si ubližovat a raději mi pomozte!"... tak ještě jednou proběhnout byt, jestli někde neleží něco, co potřebuje vyprat... "jauvajs, sakra co tu dělají ty připínáčky z nástěnky!!!"... "to já né, to Danda"... "mamí, já si chci malovat!"... grrrrrrr... No konečně, prádlo v pračce... "Kdo zmáčkne knoflík?"... jáááá - jááááá... auuuuu - bééééé... TAK UŽ DOST! Takhle to dál nejde. Musíme se všichni uklidnit.
Připomíná vám tato scéna něco?
 
 

Reklama